Evropský parlament hájí lidská práva

Dodržování lidských práv je jednou ze základních hodnot Evropské unie. Porušování těchto práv, ať už k němu dochází v EU nebo za jejími hranicemi, se dotýká demokratických zásad, o něž se opírá naše společnost.  Evropský parlament bojuje proti porušování lidských práv legislativními prostředky, mimo jiné formou volebních pozorovatelských misí, pořádá každý měsíc ve Štrasburku rozpravy o lidských právech a usiluje o to, aby dohody o zahraničním obchodě obsahovaly doložky o dodržování lidských práv.

Evropský parlament také hájí lidská práva prostřednictvím Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, kterou udílí od roku 1988. Cena je udělována osobnostem, které výjimečným způsobem přispěly k boji za lidská práva na celém světě; upozorňuje na případy porušování lidských práv, podporuje laureáty a pomáhá jim v jejich úsilí.

Finalisté Sacharovovy ceny za rok 2019

1. Marielle Francová, Náčelník Raoni a Claudelice Silva dos Santosová 2. Ilham Tohti 3. The Restorers

Oleh Sencov, držitel Sacharovovy ceny za rok 2018

Andrej Sacharov

Marielle Francová

Marielle Francová byla brazilská politička, feministka a bojovnice za lidská práva. Tato bisexuálka černé pleti a politická aktivistka, která ve své zemi vystupovala na obranu práv žen, černošské mládeže, obyvatel chudinských čtvrtí a osob LGBTI, se stala dne 14. března 2018 obětí brutální vraždy. Bylo jí 38 let.

Narodila se a vyrostla v jedné z chudinských čtvrtí v Riu. Po získání magisterského titulu v oboru veřejná správa na Federální univerzitě Fluminense působila od ledna 2017 až do své smrti jako členka městského zastupitelstva v Riu, kam byla zvolena za Stranu socialismu a svobody (PSOL).

Marielle Francová ostře kritizovala policejní brutalitu a často přinášela informace o tzv. mimosoudních popravách a jiných případech porušování lidských práv, které má na svědomí policie a bezpečnostní složky. Krátce před svým zavražděním byla pověřena úkolem monitorovat federální zásahy do veřejné bezpečnosti v Riu de Janeiro.

Když se 14. března 2018 vracela z jednoho ze svých veřejných vystoupení v Riu, byla zasažena několika výstřely, které na ni vypálili dva muži z jiného vozu. Současně s Francovou zahynul i její řidič Anderson Pedro Gomes. Z vraždy byli obviněni dva bývalí policisté, kteří byli zatčeni v březnu 2019.

Ve srovnání s ostatními latinskoamerickými státy i ve světovém měřítku je ochrana práv LGBTI v Brazílii na vysoké úrovni - například od května 2013 mají osoby LGBTI v celé zemi právo uzavírat sňatky. V nedávné době se však situace dramaticky zhoršila, což dokumentují četné zprávy. Podle informací organizace Grupo Gay de Bahia (GGB), jedné z nejdéle existujících organizací LGBTI v zemi, si vraždy a sebevraždy, které byly podníceny homofobií nebo jinými projevy nenávisti, vyžádaly v loňském roce přinejmenším 420 obětí z řad LGBTI. Z téhož zdroje víme, že počet úmrtí osob LGBT z důvodu diskriminace prudce stoupá: zatímco v roce 2008 to bylo 187 případů a v roce 2011 jen 130, v roce 2017 bylo zaznamenáno 445 případů, tedy více než trojnásobek.

Náčelník Raoni

Raoni Metuktire (narozen kolem r. 1930), známý také jako Náčelník Raoni nebo Ropni, je brazilský domorodý vůdce a ochránce životního prostředí. Jako jeden z velkých náčelníků kočovného kmene Kayapo, který žije přímo v srdci Amazonie, se stal jedním ze symbolů boje proti ničení amazonského pralesa.

Jak jeho jméno, tak i on sám zosobňuje tajemství a sílu svého kmene. Pochází z vesnice Krajmopyjakare, která dnes nese jméno Kapôt, v centrální části brazilského státu Mato Grosso. Ve věku patnácti let začal Raoni nosit na spodním rtu ozdobný disk, který bojovníci jeho kmene nosí na důkaz toho, že jsou připraveni pro svou půdu zemřít. Disk se postupně rozšiřuje, dokud po čtyřech měsících nedosáhne své konečné velikosti.

Již po čtyři desetiletí bojuje charismatický vůdce Raoni za záchranu svého domova - amazonského pralesa. Světového věhlasu dosáhl poté, co o něm belgický režisér Jean Pierre Dutilleux natočil dokumentární film, nazvaný prostě „Raoni".

V roce 1989 se Raoni poprvé vydal za hranice Brazílie s voláním o pomoc. Cílem jeho cesty, na níž ho doprovázel britský zpěvák Sting, bylo obrátit pozornost světové veřejnosti k problému deforestace. Ničení tropických pralesů vede totiž nejen k zániku posledních indiánských kmenů, ale ohrožuje budoucnost každého z nás: „Všichni dýcháme jediný vzduch, všichni pijeme jedinou vodu, všichni žijeme na jediné Zemi. Všichni ji musíme chránit." Díky Raoniho kampani se nakonec podařilo dosáhnout toho, že v brazilských státech Mato Grosso a Para byla v roce 1993 vyhlášena jedna z největších rezervací na ochranu tropického pralesa.

V roce 2009 se Raoni vydal do světa znovu. Území, za jejichž záchranu bojoval, byla opět v ohrožení - tentokrát kvůli stavbě přehrady Belo Monte. Raoni se rozhodl uspořádat svou poslední kampaň. Na svých stránkách uveřejnil petici v sedmi jazycích bojující proti tomuto projektu, kterou mohou podepisovat lidé z celého světa.

Pro svět za hranicemi Amazonie je Raoni živým symbolem boje posledních kmenů za zachování jejich tisícileté kultury, která je přímo spojena se samotnou přírodou. Je tedy vlastně „bojem o život". Ačkoli se Raoni setkává se světovými lídry, žije prostým životem a téměř nic nevlastní.

Claudelice dos Santosová

Claudelice Silva dos Santosová je environmentalistka a obhájkyně lidských práv pocházející z brazilského státu Pará. Veřejně vystupovat začala po smrti svého bratra a jeho ženy, kteří byli zavražděni, protože se postavili proti nezákonné těžbě dřeva a odlesňování v amazonském deštném pralese. Na kampani proti těžbě dřeva, chovu dobytka a výrobě dřevěného uhlí v Amazonii se nyní podílí i ona sama.

„Chceme říct světu: Tohle je věc, které musíte věnovat maximální pozornost," říká dos Santosová. „Je nepřijatelné, aby lidé byli vražděni za to, že obhajují lidská práva a chrání veřejný statek, jakým je životní prostředí."

Příbuzní Claudelice dos Santosové patří k více než 1500 aktivistům z 50 zemí, kteří byli v letech 2002 až 2017 zavražděni za to, že vystupovali na ochranu půdy, vody, lesů a dalších přírodních zdrojů. Podle studie publikované v časopise Nature Sustainability se v tomto patnáctiletém období počet zavražděných za rok zdvojnásobil a k vraždám docházelo zejména v zemích s vysokou mírou korupce a slabým právním státem.

Brazílie patří k zemím, v nichž jsou ekologičtí aktivisté ohroženi nejvíce. Podle zprávy organizace Global Witness mohou být údaje o vraždách aktivistů v Brazílii dokonce podhodnoceny, zvláště v rozsáhlých venkovských oblastech se špatnou dopravní infrastrukturou.



Ilham Tohti

Profesor ekonomie Ilham Tohti je známý obránce lidských práv, který hájí práva ujgurské menšiny v Číně. Po více než dvě desetiletí neúnavně pracoval na rozvoji dialogu a porozumění mezi Ujgury a Číňany. Výsledkem jeho snah však bylo to, že v září 2014 byl ve dvoudenním zinscenovaném procesu odsouzen k doživotnímu trestu. Navzdory všem útrapám, kterými prošel, hlásá i nadále umírněnost a usmíření.

Tohti na sebe upozornil jako autor prací o ujgursko-hanských vztazích a hlasitý zastánce uplatňování zákonů o regionální autonomii v Číně. Provozoval internetové stránky Ujgur Online, které se věnovaly problémům ujgurské menšiny. Na této platformě se často kriticky vyjadřoval k tomu, že z ekonomického rozvoje Číny mají Ujguři jen malý prospěch, a šířil informace o postavení ujgurské komunity v čínské společnosti. Právě za tuto činnost jej čínský stát označil za „separatistu" a nakonec odsoudil k doživotnímu vězení.

Za svou činnost, při níž musel překonávat řadu překážek, obdržel Ilham Tohti několik ocenění: Cenu svobody psaní Barbary Goldsmithové (2014), Cenu Martina Ennalse (2016) a Liberální mezinárodní cenu za svobodu (2017). V roce 2019 byl nominován na Nobelovu cenu míru.

Represe čínského státu vůči ujgurské menšině, jejichž důvodem je její národnostní a náboženská odlišnost, se v posledních dvou letech vystupňovaly na bezprecedentní úroveň. Od dubna 2017 je více než milion Ujgurů, kteří se ničím neprovinili, svévolně zadržován v internačních táborech, kde je na ně vyvíjen nátlak, aby se zřekli své etnické identity a náboženského přesvědčení a přísahali věrnost čínské vládě.

Případ Ilhama Tohtiho se dotýká velmi důležitých otázek mezinárodní politiky a lidských práv: prosazování umírněných islámských hodnot ve státě, který potlačuje náboženskou svobodu, vytváření možností dialogu mezi muslimskou menšinou a nemuslimským většinovým obyvatelstvem a potlačování nenásilného disentu autoritářským státem.



The Restorers

The Restorers je skupina dospívajích dívek z Keni, které se prostřednictvím aplikace i-Cut věnují problému mrzačení ženských pohlavních orgánů. Studentky Stacy Owinová, Cynthia Otienová, Purity Achiengová, Mascrine Atienová a Ivy Akinyiová si říkají „The Restorers",  což lze volně přeložit jako „ti, kteří vrací naději", neboť chtějí vrátit naději dívkám, které se ocitly v beznadějné situaci.

Aplikace i-Cut umožňuje mladým ženám, které tento zákrok prodělaly nebo jim hrozí, vyhledat lékařskou a právní pomoc. V rozhraní aplikace lze kliknout na pět různých ikon, které umožnují získat okamžitou pomoc, zjistit, kde je nejbližší záchranné středisko, podat hlášení příslušným orgánům, pokud je v dané zemi obřízka zakázána, či získat více informací a poskytnout dar nebo zpětnou vazbu. Aplikace i-Cut postoupila do finále soutěže Technovation Challenge, která podporuje zapojení žen do vývoje nových technologií.

Mrzačení ženských pohlavních orgánů definuje Světová zdravotnická organizace jako zákroky, při nichž jsou částečně nebo zcela odstraněny vnější ženské pohlavní orgány, případně jiné zákroky, které poškozují ženské pohlavní orgány a nejsou nutné ze zdravotních důvodů. Tyto praktiky jsou na mezinárodní úrovni považovány za porušování lidských práv. Přesto je na světě více než 200 milionů dívek a žen, které takový zákrok prodělaly, a půl milionu z nich žije v Evropě. Riziku mrzačení ženských pohlavních orgánů jsou každoročně na celém světě vystaveny více než 3 miliony dívek - sedm dívek každou minutu. Většina z nich tento zákrok podstupuje před dovršením věku patnácti let.

Ženská obřízka může přivodit vážné zdravotní komplikace či dokonce smrt. Dívkám, které tento zákrok prodělaly, mimoto ve větší míře hrozí, že se z nich stanou tzv. dětské nevěsty či předčasně opustí školní docházku. Znamená to také, že pro ně bude mnohem obtížnější usilovat o lepší budoucnost pro sebe a pro své komunity. V některých zemích byly zaznamenány varovné tendence k medikalizaci těchto zákroků, tedy k jejich provádění ve zdravotnickém zařízení. To je nejen v rozporu s lékařskou etikou, ale vyvolává to také nebezpečí, že dojde k legitimizaci této praktiky a vznikne dojem, že nemá žádné dopady na zdraví.

Díky celosvětovému úsilí se podařilo urychlit pokrok v této oblasti. Ve srovnání s dobou před třiceti lety je u dnešních dívek přibližně o třetinu méně pravděpodobné, že zákrok podstoupí. Udržet tento pozitivní trend však bude vzhledem k současnému růstu populace značně náročné.









Jak Evropský parlament hájí lidská práva?

Kromě Sacharovovy ceny podporuje Evropský parlament lidská práva rovněž prostřednictvím konkrétních politických a legislativních kroků.

Kontakt

Komunikační kampaně (GŘ COMM)

European Parliament
60 rue Wiertz / Wiertzstraat 60
B-1047 - Bruxelles/Brussels
Belgium


Sacharovova Cena 2019