Oleh Sencov, laureát Sacharovovy ceny za rok 2018

© Sergei Venyavsky/Getty Images

Oleh Sencov je ukrajinský filmový režisér a spisovatel a hlasitý kritik ruské anexe Krymu.

Narodil se v roce 1976 v Simferopolu. Nejdříve studoval ekonomii v Kyjevě, poté scenáristiku a filmovou režii v Moskvě. V roce 2012 natočil svůj první celovečerní film Hráč, za který získal ocenění. O rok později se stal aktivním členem hnutí Automajdan, které se zasazovalo o svobodu a lidská práva a přispělo k rozpoutání euromajdanské revoluce. Během nelegální anexe Krymu v roce 2014 organizoval Oleh Sencov humanitární pomoc pro blokované ukrajinské vojáky, dodával jim potraviny a léky a pomáhal při evakuaci jejich rodin.

Dne 10. května 2014 byl v krymském Simferopolu zadržen na základě obvinění z přípravy teroristických útoků proti „faktické" vládě Ruska na Krymu. Ruská bezpečnostní služba jej poté převezla do Ruska. Po roce stráveném v zadržovací vazbě byl postaven před vojenský soud, který jej odsoudil k dvaceti letům vězení. Amnesty International jeho proces popsala jako „krajně cynický a vykonstruovaný". Ruské orgány k němu přistupovaly jako k ruskému občanovi, přestože Sencov ruský pas nikdy nevlastnil a prohlásil, že má pouze ukrajinské občanství.

Podle obvinění měl být hlavou teroristické organizace, která plánovala bombami zaútočit na krymské pamětihodnosti. Po celou dobu trval Sencov neochvějně na své nevině. Nebyl předložen žádný přesvědčivý důkaz o jeho zapojení do trestné činnosti. Hlavní svědek obžaloby stáhl svou původní výpověď a přiznal, že byla vynucena mučením. Ve své řeči pronesené před soudem se Sencov zinscenovanému procesu vysmál a vyjádřil naději, že se lidé v Rusku jednoho dne zbaví strachu.

Po svém odsouzení byl režisér poslán na Sibiř, do přísně střežené trestní kolonie, která se nachází až za polárním kruhem, tisíce kilometrů od jeho domova. Ani ve vězení nepřestal Sencov bojovat za své přesvědčení. V květnu 2018 zahájil 145denní hladovku za propuštění všech ukrajinských politických vězňů v Rusku. Tu musel kvůli kritickému zdravotnímu stavu a pod hrozbou nuceného přijímání potravy ukončit.

Dne 14. června 2018 přijal Evropský parlament usnesení, v němž požadoval okamžité a bezpodmínečné propuštění Oleha Sencova a všech ostatních nezákonně zadržovaných ukrajinských občanů v Rusku.

K jeho propuštění vyzvalo také mezinárodní společenství a různé lidskoprávní skupiny, ale i ruští filmaři a řada slavných režisérů a hereckých hvězd světového filmu. Ruské lidskoprávní centrum „Memorial" označilo Sencova za politického vězně.

V září 2019 byl Sencov z vězení propuštěn a navrácen na Ukrajinu. Jeho propuštění bylo součástí dohody mezi Ruskem a Ukrajinou o vzájemné výměně vězňů. Ve svém prohlášení vyjádřil předseda Evropského parlamentu David Sassoli úlevu a radost nad zprávou o Sencovově propuštění. Vzdal také hold jeho odvaze a schopnosti postavit se důstojným způsobem nespravedlnosti.
 

Demokratická opozice ve Venezuele - 2017, Venezuela

Nádija Murádová a Lamjá Hadží Bašárová - 2016, Irák

Ráif Badawí - 2015, Saúdská Arábie

Denis Mukwege - 2014, Demokratická republika Kongo

Malála Júsufzajová – 2013, Pákistán

Nasrín Sotúdeová – 2012, Írán

Džafar Panahí – 2012, Írán

Muhammad Buazízí – 2011, "Arabské jaro", Tunisko

Alí Farzat – 2011, "Arabské jaro", Sýrie

Asma Mahfúzová – 2011, "Arabské jaro", Egypt

Ahmad as-Sanusí – 2011, "Arabské jaro", Lybie

Razan Zaituníová – 2011, "Arabské jaro", Sýrie

Guillermo Fariñas – 2010, Kuba

Další laureáti